První kroky

          Takže dámy a pánové, naše (Liborovi, Dominikovi a Tomášovi)* první kroky pondělního odpoledne vedly na městský úřad Prahy 1, kde jsme si poctivě vzali papírek s pořadovým číslem 117. Před námi bylo samozřejmě asi devět lidí, takže jsme si tam sedli na židličky a asi 40 minut se tam pekli. U okénka číslo čtyři seděla taková sexy dáma v nejlepších letech s nádherným knírkem. Já, Dominik a Tomáš jsme se modlily aby jsme k ní nemuseli a samozřejmě, že Bůh naše prosby vyslyšel a šli jsme k ní. Jen co jsme si u ní sedli na židli, sdělil jsem jí naše přání ověřit podpisy. Ona si od nás vybrala občanské průkazy a vůbec netušila, kterej jsme kterej. O mě si myslela, že jsem Tomáš. Ale nevadí, splést se může každej. Poté začala vyplňovat nějaký věci a při pohledu na ni a její sexy tři století neholenej knírek jsem se neudržel a začal jsem se smát. Musel jsem si zakrýt obličej a modlil jsem se aby na mě v tu chvíli nepromluvila jinak bych se jí vysmál do obličeje. Tato sympatická paní nám tam vyprávěla nějaký kecy, který jsme nestíhali, ale dala nám tam razítka, skásla mě o 90,- Kč a my jsme spokojeni s ověřenými podpisy pokračovali v naší cestě.

          Po nastoupení do tramvaje číslo devět se naše cesty rozdělily, Tomáš se vydal směr domov (což si myslím, že byla chyba)* a my s Dominikem jsme pokračovali na poštu v domnění, že tam budou mít obálky. Samozřejmě, že je tam neměli, tak jsme se s Dominikem vydali do Luxoru, kde jsme v patře číslo -2 vybrali parádní obálku velikosti A4 v ceně 4,- Kč. V tu chvíli mě přepadla báječná myšlenka a dostal jsem záchvat smíchu. V tu chvíli na mě Dominik nechápavě koukal a když jsem se částečně uklidnil, vysvětlil jsem mu co mě napadlo. Napadlo mě, že bychom na tu obálku v hodnotě 4,- Kč mohli chtít slevu na kartičku klubu Neo Luxor což činí 5%, v našem případě 0,16 Kč, takže cena obálky by i přes tuto slevu zůstala 4,- Kč. V tu chvíli dostal záchvat smíchu i Dominik, tak jsme se tam oba smáli až jsme se tam málem polulali (já vim, že to neni až tak vtipny, ale kdybyste tam byli v tu chvíli s náma, tak by vám to vtipný přišlo)*. Po tom, co jsme se uklidnili jsme vyjeli o patro nahoru, kde jsme se rozhodli, že společně s obálkou zakoupíme i sešit na zapisování poplatků do kasičky. Sjeli jsme teda opět o patro níž, kde jsme vybrali parádní sešit, kterej vypadá jako by ho třikrát přežvejkala kráva, pětkrát ho zrecyklovali a pak ho potiskli kytičkama. Mno nic zaplatili jsme obálku společně se sešitem a vydali jsme se zpět na poštu.

          Dorazili jsme na poštu, kde jsme si sedli ke stolu, který vybral Dominik protože tam údajně byly dvě propisky. Sedli jsme si a samozřejmě, že v jedné nebyla tuha a druhá propiska tam nebyla vůbec, takže jsem musel najít moji propisku a napsat na obálku adresy. Poté jsme ji společnýma silama zalepili a postavili jsme se do fronty. Chvíli jsme se dohadovali k jakému okénku si stoupneme. Nakonec jsme si vybrali jednu starší dámu, která nás skásla o další peníze, ale naše obálka už byla na té správné cestě, a to na ministerstvo vnitra ČR.

          Takže jsme splnili všechny naše úkoly. Nechat si ověřit podpisy a odeslat návrh na registraci stanov společně s dvema výtisky stanov na ministerstvo vnitra ČR.

          Takže teď už zbývá jen čekat, až ministerstvo potvrdí naše stanovy a pak už budeme jako sportovní klub existovat oficiálně.

PS: Nezvykejte si, že všechny články budu vymejšlet já. Mám na práci i jiný důležitější věci.

* poznámka redakce